Pokud promo materiály o nové rockové opeře KLADIVO NA PÝCHU hovoří ve smyslu, že u podobně propracovaných záležitostí se většinou jedná o vrcholné dílo autorské tvorby, přičemž jde o metu, na kterou nelze pomýšlet bez rozsáhlých skladatelských, hráčských, potažmo životních zkušeností, dá se s tím bezesporu souhlasit. Pokud tedy hovoříme o kusu v diskografii autorů ojedinělém, protože příkladů, jak to dopadá, když se podobná dílka tvoří pravidelně a do mrtě vyždímají toho kterého interpreta, máme kolem sebe dost a dost.

O kvalitu KLADIVA NA PÝCHU se však rozhodně nebylo třeba obávat, neboť autorský tým Miloš Bešta/Jan Petričko (jinak samozřejmě tvořící pro klatovský ASMODEUS) je sehraný a má už pořádný kus práce za sebou. Není proto žádným překvapením, že všechny potřebné atributy ke kvalitnímu poslechu, jsou na svých místech. Slušný sound (jako v případě domovské kapely, tedy co studio exAVIK dovolí), jisté hudební výkony, solidní pěvecké obsazení z regionu, a rovněž tak s regionem spojený příběh. Nabízejí se tedy jen samé oslavné ódy, ovšem věc má pochopitelně i pár háčků.

Začněme dějem, který zastřešuje temný příběh z 16. století, vycházející ze skutečné události. Dívka očaruje šlechtice-hejska, ten se jí chce pomstít, z minulosti se vynoří staré křivdy a vše samozřejmě neskončí žádným happyendem. Tedy nic, co bychom v různých obměnách již neslyšeli od jiných. Třebaže však bylo téma čarodějnictví zpracováno již nesčetněkrát, tady místní atraktivita a další zápletky v ději přinášejí plusové body.

Rovněž tak práce textaře Petrička, který pro své vyprávění zvolil tu těžší variantu a příběh posouvá pomocí rozhovorů samotných protagonistů přímo v písních, zaslouží pochvalu. Libreto stojí pevně na nohou, ovšem ač nejsem žádný mravokárce ohledně přízvuků v češtině a bez problémů vydržím i nějaké to protahování krátkých slabik, tady je pár míst už opravdu za hranou (např. v jinak povedené skladbě „Možná je tak čistá“, kde zazní třeba i „…hrozba inkvizice číhá za rohééem, jsem nahý před bohééem…" atd.).

S protahováním souvisí i někdy zvláštní frázování účinkujících, slabikování proti češtině a zřejmě i jistá nevyrovnanost jejich pěveckých výkonů. Je zvláštní, že ten samý zpěvák či zpěvačka mohou v jedné písni předvést naprosto suverénní výkon a v jiné zaškobrtnout. Nevím, jaké jsou dosavadní zkušenosti účinkujících s češtinou, avšak v práci s ní a s frázováním jako takovým lze spatřovat největší smítko na kráse KLADIVA NA PÝCHU. A možná ještě v některých si až příliš podobných hlasech.

Co naopak žádnou vadu na kráse nemá, to je hudební složka, kterou můžeme ve zkratce nazvat „Miloš Bešta v průběhu času“. Vývoj, kterým jeho tvorba prošla, se odráží v celém kompletu, narazíte tak na „umírněný thrash“, metal, rock, balady, typické vyhrávky a sólíčka pod zpěv, křehké části, něco středověkých nálad, prostě co vás jen ohledně ASMODEA či projektu A+ napadne. Nejsilnější se mi jeví druhá polovina prvního CD v podobě kelťárny „Přání mé je úkol tvůj“ s moc pěknou odpovídačkou v refrénu, temná brnkačka „Vlk a bojovnice“ s ženským kontrem a především pak nádherná balada „Těžké křídla nejistoty“. To jsou chuťovky, jak mají být.

Již mnohokráte jsme na těchto stránkách chválili odvahu Miloše Bešty dělat věci po svém. I jeho rocková operace takovou pochvalu zaslouží, nehledě ke skutečnosti, že to všechno nekončí jen u recenzovaného dvojCD, ale bude mít živé divadelní pokračování (blíže viz rozhovor). Divák si tak bude moci vychutnat zrežírované představení se vším všudy, tedy i s vizuálním složkou. Zatím tedy především na domácí půdě, ale už se pomalu klubou i další místa a města.

Vzhledem k tomu, jaký obdiv chovám ke každému, kdo se v našich končinách a podmínkách pokusí o podobné, ve všech směrech neuvěřitelně náročné dílko, po mně tentokráte bodové ohodnocení nechtějte.